Ranní teploty v kraji, kterému se také říká česká Sibiř (není jediný, kterému se takto přezdívá) dělaly té Sibiři čest, ačkoliv byl teprve říjen. Ani odpoledne to nebylo lepší. Ještě k tomu se obloha zatáhla takovým tím šedivým nic, které fotografové nemají vůbec rádi - prostě ztracený den. Donutil jsem se jít ven a zkusil jsem fotit s dlouhými expozičními časy skrze infračervené filtry, které do foťáku propouštějí jen tepelné paprsky. Získal jsem docela zajímavé "starodávné" fotky renezančního jádra Slavonic, jen je šoupnout do kroniky :-))

Asi kilometr od Slavonic směrem na Novou Bystřici a Maříž je docela fádní křižovatka, kterou vždy na podzim ozvláštní zrzavá hříva jedné břízky. Stál jsem na ní promrzlý jako rampouch na báni, a zrovna se rozhodoval, jestli mám svou disharmonicky vrzající kostru ještě rozhýbat do Maříže, abych se podíval na tamnější barevnou keramiku, nebo jestli se mám už vrátit do teplého pokoje slavonického hotelu Arkáda. Nakonec jsem nešel ani tam, ani tam, protože mě popadl fotografický amok. Nafotil jsem křižovatku více způsoby a z několika různých stran a do Slavonic jsem odjel o hodinu později autobusem, jehož řidič mi ze zvědavosti zastavil. Moc se divil, co tam fotím. Ani jsem se mu to nepokoušel vysvětlit, nepochopil by to. Ta křižovatka pro něj byla neviditelná.